Na kávičku#5 - Špatná psychika = špatné tělo část 2.

22. února 2017 v 11:24 | B.

....Pořád jsem si připadala ale hrozně tlustě a nedošlo mi, že už začínám být posedlá. Když se podívám na fotky zpět, ani se sama sobě nelíbím, byla jsem hubená až moc...
1. část - klik.



Zajímavé je, že to nebylo způsobeno hladověním, nejsem si vědoma toho, že bych si nějak jídlo odpírala. Co vím, tak že jsem pila jenom vodu a ostatním limonádám, cole atd. jsem se vyhýbala. Taky jsem v tu dobu hodně ulítávala na čaje, takže jsem jich přes den vypila hektolitry a musím přiznat, že to bylo jediné období v mém životě (kromě toho, když jsem byla opravdu malá), kdy jsem dodržovala pitný režim.

Nicméně, opravdu jsem zhubla a cítila sem se trochu líp, ovšem do té doby, než si mě znovu začaly více všímat vyšší třídy. Hodně rychle mi moje trochu zvednuté sebevědomí zmenšily, opět došlo na nadávky, výhružky a tak dále, zkrátka podobně, jak jsem psala minule. K. se do tohoto už ale nezapojovala, protože si uvědomila, jak se ke mně chovala, omluvila se mi několikrát. Sice jsme se k sobě snažily zase najít cestu, ale už to nešlo. Doteď se však zdravíme a vzpomínáme jak na to zlé, tak i na to dobré a jsem ráda, že nejsme nepřítelkyně :). Odpuštěno.

Na začátku osmé třídy jsem si začala psát s klukem právě z vyšší třídy. Ten byl jeden z mála, co si mě nevšímal a nenadával mi. No, upřímně jsem z toho byla úplně "vyplesknutá", protože se o mě kluci nikdy nezajímali, takže sem se bála, abych to nepokazila.
No, asi po dvou měsících jsme se začali dávat pomalu dohromady, ale to nebyl konec pekla. Jeho třída si všimla, jak mi předává dárek k svátku a vyvolalo to obrovské haló. Ten den ve škole byl příšerný, celá jeho třída nalezla do třídy k nám a házeli po mně různými věcmi a ani jemu nedali pokoj, takže jsem si myslela, že to asi dohromady nedáme.
Výsledek obrázku pro bullying gif
Světe div se, ale nakonec jsme to spolu překlepali. Byla to první velká láska. Jenže já přestala mít na veškeré cvičení a hlídání se čas. Přítel (říkejme mu M.) mi kupoval různé sladkosti, bonboniéry, marcipánové kuličky atd., a to, co jsem před tím nejedla, jsem začala umlsávat a začalo to být hodně znát.
Čas plynul a my začali mít s M. problémy ve vztahu. Teď už mi nepřijde normální, abychom se vídali každý den a bez sebe nikam nechodili. Bylo to tak, že on na svou rozlučku s devátou třídou mohl, ale mě to doslova zakázal. Řekl mi, že když na rozlučku půjdu, tak on pojede za kamarádkou do Prahy a různé jiné náznaky.

Poněvadž jsem byla hloupá a neviděla, jak se mnou manipuluje, nechala jsem si dost věcí líbit. Říkal mi, jak mě jeho kamarádi nemají rádi, taky, že se mi všichni na střední škole, kde on po deváté třídě byl (a já tam nakonec kráva šla taky), vysmívají. Tímhle mi srážel sebevědomí na nulu a podle mě si to moc dobře uvědomoval, tím si mě chtěl podle mě pojistit, abych náhodou neměla vyšší sebevědomí.
Hodně mě to trápilo, takže jsem skoro nejedla a to se rovnalo nárůstu váhy, protože když sem měla sem tam světlejší období, dala jsem si nějaké dobré jídlo a tělo si vše hned uložilo.
Výsledek obrázku pro sad gif
Přestalo se mi líbit, jak se mnou jedná, jak mě někdy i psychicky vydírá, nikam nepouští a já se začala pekelně dusit. Takže jsem těsně před ukončením deváté třídy začala blbnout a tajně jsem chodila večer do společnosti, protože kdybych mu to řekla, bylo by to špatné. Nakonec sme se ve zlém rozešli a já v tu dobu začala hodně kouřit (byla jsem do 15 - 16 let zapřísáhlý nekuřák). Váhu už jsem přestala hlídat úplně, vůbec jsem to neřešila.

Tady začalo takové to "rozbouřené" období, kdy jsem byla jak utržená ze řetězu, ale v tu dobu jsem se taky seznámila se skvělými lidmi, za což jsem ráda.
Jenomže... jsme se dali s M. zase dohromady a já nastoupila na stejnou školu, jako on. Opět, dala bych si znovu pěstí. Musím říct, že to bylo nejhorší období mého života, jeho třída mě opět nesnášela (za to už mohl on) a ve škole mi dával najevo, že na něm vůbec nemám sahat a ani se k němu hlásit, aby ho se mnou náhodou nikdo neviděl (nelíbilo se mu, jak se oblékám, jakou mám postavu atd.).
Jedna holka z druhé třídy mu psala o mě různé věci, že nechápe, jak se mnou může chodit, když jsem tak ošklivá a opravdu dost tlustá. Přitom bych si troufla říct, že ona na tom byla úplně stejně, jako já :D.
Na seznamováku mi dokonce spolužačka řekla, že jí připomínám její známou, která vypadá úplně stejně jako já a je taky takhle "silná" :DDD. Takže mi to na nějakém sebevědomí vůbec nepřidávalo.
Začal mi říkat, abych nenosila sukně a abych si koupila radši větší kalhoty, protože jsem v těch, co nosím, hodně napáskovaná. Také musím říct, že mám zkrátka hodně šiřoké boky (a to i bez špíčků - prostě pánev), takže ani to se mu nelíbilo.

Nevím proč jsem na té škole až do minulého roku zůstávala... Nakonec jsme se stejně rozešli a já se snažila nevylézat ve škole na chodbu, abych ho neviděla a nerozbrečela se. Mezi tím se stalo ještě hodně věcí, ale tomu bych opět věnovala samostatný článek, je to na dlouho. Tady vám bude muset stačit, že jsem byla po všech událostech dost vyřízená a bylo mi psychicky strašně moc špatně, což se na mě neskutečně podepsalo.

Ve škole sem musela dvakrát přerušovat, protože jsem byla hodně nemocná. Přístup školy byl taky zavádějící a i když sem měla dobré známky, nechtěli mě pustit k maturitě kvůli pár hodinám. Minulý rok jsem tedy přerušila znovu s tím, že půjdu jinam a tady to začalo...

Jak už jsem psala, když mi je psychicky zle, nedokážu jíst (né, že bych nechtěla) a jiné to nebylo ani tady. Nemohla sem jíst. Nemohla sem vůbec spát. Sem tam jsem měla světlé chvilky a dokázala se najíst a to se rovnalo tomu, že šla kila razantně nahoru.
To už jsem měla nového přítele a někteří mi začali říkat, že jsem trochu přibrala. Nejsem urážlivý člověk a souhlasila s nimi, jen sem se nemohla donutit s tím něco dělat. Když sem však viděla, jak se na mě dívá přítel, udělalo se mi trochu mdlo a já se rozhodla.
Doma sem si ještě prohlížela fotky z Masters of Rock 2014 a chtělo se mi zvracet - hrůza! Začala jsem hledat motivační videa, kdy jsem našla jedno, co mi nejvíce pomohlo ↓.



V dubnu sem založila tenhle blog a už to jelo. Nepřemýšlela jsem nad žádným hladověním, protože s ním mám hodně špatnou zkušenost a způsobilo mi to akorát nárůst váhy a nežádané strie. Začala jsem jíst 5krát - 6krát denně. Ze začátku mi to nešlo, protože sem nebyla zvyklá tolik jíst, ale donutila jsem se, i když sem neměla hlad. Hezky jídlo jednou za tři hodiny :).
Začala jsem cvičit s Jillian a světe div se, skoro hned byl vidět rozdíl, šlo to rychle dolů a já byla nadšená. S mamkou jsem ale chtěla, aby to šlo ještě rychleji, takže jsme začali držet Dukanovu dietu, která spočívá v nulových sacharidech a konzumujete pouze bílkoviny, je to rozloženo na fáze, tak si o tom něco přečtěte.
Musím říct, že se dieta dala vydržet asi tři nebo čtyři týdny a pak jsem začala mít problémy - křeče v břiše, motání hlavy, nevolnost a chuť na sladké. V jeden večer sem musela sníst několik fidorek, protože mi neskutečně moc chyběl cukr. Tady jsem tedy usoudila, že celá dieta je pro mě nesmysl, takže jsem přešla zpět na zdravou stravu a jsem tak nejvíce spokojená.
Od dubna jsem zhubla hrozně moc, i když to není vidět na váze, ale na objemu. Nemám sice teď tolik času cvičit, protože mám hodně věcí do školy, ale snažím se to korigovat.

Až udělám tenhle rok maturitu, chtěla bych chodit do posilky a zaplatit si trenéra, protože mi to za to stojí. Chci vypadat hezky a konečně jsem nabrala trochu toho sebevědomí, které bylo nejvíc postrádáno a bylo hlavně potřeba, aby se tuky začaly vypařovat.
Ono je totiž potřeba se za vše pochválit a říkat si, jak vám to jde skvěle a že na sebe můžete být pyšní, opravdu to takhle funguje, protože když je špatná psychika, odnese to tělo a naopak.
Ano, každému určitě vyhovuje jiný způsob, někomu vyhovuje jíst 3krát denně, někomu klidně 7krát denně, ale podle mě je asi nejhorším způsobem právě hladovění. Ano, půjde to dolů, ale pak obrovskou rychlostí zase nahoru, to mi věřte.
Mějte se rády! Vsadím se, že jste každá s něčím nespokojená, já například nesnáším svoje poprsí a k tomu se přiznávám, protože to tak je a jednou bych to chtěla změnit, jelikož se ho asi ráda mít nikdy nenaučím :D.
Dřívě jsem nesnášela svůj velký zadek, boky a stehna, ale teď mám tyhle části docela ráda, protože je "z čeho stavět", nebo jak to říct. Přecijenom, můj vysněný zadek je velký! :D

A ještě něco - když jedete na dovolenou, tak si dejte něco dobrýho k jídlu, co si normálně nedáváte a jednou za týden si dejte to, na co mátě chuť!

Tak takhle to začalo, ale nechci tuhle kapitolu ještě úplně uzavírat, jelikož určitě ještě něco napíšu - až budu konečně úplně spokojená! :)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Olivia Olivia | Web | 22. února 2017 v 12:41 | Reagovat

Och, tak to si si tým dosť prešla :/ Ale hádam, že už je lepšie :) Ja tiež mám nejaké také rovnaké ciele ako ty, hádam sa už po dlhšom čase konečne dokopem späť do posilky :-x Good luck, a jasné, veľmi rada spriatelím :))

2 Brixie Brixie | Web | 22. února 2017 v 18:21 | Reagovat

Je super, že jsi na to tak přišla, že to bude lepší tou zdravou cestou. :) A je mi líto, že jsi měla takové zlé spolužačky a vlastně i na toho dobrého přítele jsi nenarazila. :/ Ale všechno zlé je k něčemu dobré. :) Tak přeji hodně štěstí do budoucna. :)

3 vivien-for-ana vivien-for-ana | 23. února 2017 v 13:25 | Reagovat

Jak je možné, že tak prima človíčkové se stávají odrazovým můstkem k zdánlivě lepšímu postu ve společnosti pro takové přízemní lidi ... zažila jsem si také šikanu (tím neříkám, že jsem prima človíček :D ) - ale vím zhruba jak se cítíš a musela jsi se cítit - a je mi líto, že hodný, důvěřivý, asi i trochu naivní, prima človíček jako ty je pro některé lidi hadrem pro leštění si cesty k vlastnímu prospěchu ... nesmíš se sebou nechat takto zametat (ale to ty už jistě asi víš, podle toho, jak zde píšeš) - četla jsem, že ani s touto třídou příliš nevycházíš (v nějakém jiném článku) - prostě ty lidi jsou divní, nic si z toho nedělej, a jestli tam s někým nevycházíš, tak se domnívám, že je to tím, že ty jsi mentálně daleko napřed, než mnozí z nich, proto tě neberou, protože nemají ještě dostatečně vyvinuté mozky, aby chápali pravé hodnoty v životě a spousta dalších věcí, nenech se jimi zlomit, a strašně držím palečky na maturu, ty to zvládneš, jsi holka šikovná!!! A jak je vidět, když si něco umaneš, umíš si jít za tím  (také jsem to uměla - ale to už je pár let, heh ... mám pocit, že jsem tím životem a snažením tak unavená, že už nemám sílu na to mít vůli snažit se jít za senem ... vždycky jen chvilkově, a pak totální kolaps ... a to už ani nehazarduji s anou, už dávno ne, vím že tudy cesta nevede, nechci ji .... (a jinak k těm půstům - až budeš mít čas, je o tom spousta článků (i lékařských) na netu - nejedná se o hladovění (paradoxně) - jedná se o "očistu těla" - a opravdu to tak působí - po tom půstu (byť jsem jej vydržela jen jeden den) jsem byla taková odpočatá, vyrovnaná a neměla jsem chuť na žádné nezdravé sračky, postupně jsem začala hezky zdravě jíst, bylo mi moc moc dobře, nijak jsem nestrádala .... až najednou, zjistila jsem že váha šla krásně dolů, přestože jím - a nevím proč, byla jsem jak loutka v rukou démona (a stále jsem) - ale chci s tím zatočit ... jen mě štve, že je to stále totéž dokola, kdyby toto bylo poprvé - ale to už je snad po milionté ... je to vážně únavné, tenhle životní styl - člověk si řekne "tak to nedělej" - ale ono se to snadno řekne, je to jak feťák, který se úspěšně vyhýbá drogám - začne si věřit, najednou vůle povolí a jde se předávkovat .... nevím proč mě přepadají záchvaty a touhy se prostě přecpat všííííííím - s tím, že pak to vyzvracím, takže vlastně "skoro ok"  - vždyť si mohu každý den dopřád kousek něčeho, co mám ráda a nemusím se tím naráz tak příšerně přejíst, až mi je zle, až mi to ani nechutná - nevím proč tohle dělám, nechci to dělat, a stejnak to čas od času udělám, jak kdybych byla ta výše zmíněná loutka v rukou démona .... ani nevím, proč to sem píšu, dívence jako ty, rozumnější než je a dokonce o 5 let mladší jak já, asi u toho marně doufám, že mě něco osvítí a změní se mi myšlení a už ty prasárny vyvádět nebudu nebo nevím ... Blog mám sice "pro ana" - ale pro ana už dávno dávno nejsem, jen chci být zase ta krásná, hubená, sebevědomá, žádaná .... jenže už mě okolí tolikrát zlomilo a ublížilo (ať už to bylo v počátku anorexie, či v době kdy jsem znovu zhubla a držela si to a chodila jsem s jedním idiotem .... ) Teď mám milujícího přítele, vlastně všechno, vše je ideální, jenom já jsem tím světem už tak zmrzačená, že nejsem schopná přistoupit na pravidla toho hezkého ... a stále se plácám v hnoji ...

4 vivien-for-ana vivien-for-ana | 23. února 2017 v 13:32 | Reagovat

p.s. - nechtěla bys nám sem hodit své foto "před a po"?
moc by mě to zajímalo :)

a ta úvaha o tom trenérovi je supr
jinak prozatím doporučuji časopis Fitness - myslím, že je to tvůj šálek ;) přítel mi ho kupuje, stojí to asi kolem 75 kč, ale nemají ho ve všech trafikách, musíš hledat, každý měsíc je nové číslo
http://www.periodik.cz/predplatne/casopis.php?akce=titul&titul=100178

jsou tam různé cvičební plány (záleží co to je zrovna za číslo, někde jsou i příkladné jídelníčky, různé rady a typy ... čtu to jako motivaci, či odreagování ...

5 vivien-for-ana vivien-for-ana | 23. února 2017 v 13:33 | Reagovat

Strašně tě obdivuji, jak jsi vytrvalá a držíš se svého! Já vrávorám ode zdi ke zdi ...

6 B. B. | Web | 23. února 2017 v 15:45 | Reagovat

[4]: Děkuji, moc si toho vážím! :) Já chápu, že se z toho koloběhu nelze jen tak dostat, ale bohužel jsou tu i blogerky, které do any ještě ani nespadly a jen se o ni pokoušejí a neví, s čím si zahrávají a o pravé Aně nemají ani potuchy, bohužel :/.
Určitě sem fotku před/po chystám dát, jen co budu alespoň v 60% cesty, přecijenom jsem také jen člověk a taky jsem sem tam spadla, například hned jak mi začala škola, šlo moje hlídání se rapidně dolů, protože nebyl čas a já byla unavená, kdybych to vedla pořád tak, jako na začátku, tak věřím, že v těch 50% bych určitě už byla, ale nejsem, ale neztrácím hlavu, to se prostě stane, nějaké ty pády a člověk si s tím moc lámat hlavu nemůže, jinak by se z toho zbláznil, to k životu patří :-) .
Ze začátku to šlo opravdu rychle dolů, ale čím víc člověk ztrácí, tím to jde samozřejmě hůře dolů, hlavně můj hodně pomalý metabolismus taky nic moc, ale to se nedá nic dělat, musí to jít i sním, i když to bude trvat klidně dva roky - vydržím to ! :)
S tou nynější třídou je možná problém i maličko ve mně, protože vzhledem k těmto zkušenostem si hodně lidi kolem sebe "vybírám" a některým dávám, ač to ani nedělám schválně, najevo, že se mají raději ode mě držet dál.
A děkuji za typ na časopis! :)

7 K. K. | Web | 23. února 2017 v 22:23 | Reagovat

Nedovedu si představit, jak ses musela cítit, je to fakt děsný, jak se lidi dokážou chovat! Já si taky prožila své, ale až v takové míře ne. Moc mě to mrzí. I s tou školou. I u nás ve škole dají hodně na absenci a jinak tě nepustí k maturitě... hrůza. Je ale dobře, že si přestoupila.

8 B. B. | Web | 23. února 2017 v 22:33 | Reagovat

[7]: tak to je úplně stejný pripad, jako v te škole, co sem byla a tsky me dvakrát nechtěli pustit, i když sem měla vše orazitkovane a opravdu jsem byla nemocná: /. Proto jsem šla raději pryč, jeden z důvodů.

9 viv-is-on-a-diet viv-is-on-a-diet | 4. března 2017 v 7:44 | Reagovat

[6]: Na tu fotku bych byla taky zvědavá :-)

Ušla jsi taky opravdu kus cesty, je dobře, že jsi tomu tupci dala definitivně sbohem, člověku se pak hrozně uleví. Držím ti moc palce, ať to dotáhneš, kam si přeješ a jsi se sebou spokojená! :-)

10 viv-is-on-a-diet viv-is-on-a-diet | 4. března 2017 v 7:45 | Reagovat

[9]: btw nechápu, kde lidi pořád berou pocit, že můžou všechny kritizovat, dívala jsem několikrát na tvůj instagram a upřímně ti můžu říct, že jsi pěkná holka, tohle prostě nepochopím :-(

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama