Na kávičku#3 - Z pozitivity do negativity a zase zpátky

29. srpna 2016 v 13:37


Nad tímhle jsem přemýšlela, zda dát jako deníkový zápis a nebo ho šopnout sem. Nakonec se rozhodlo, že ho přihodím sem, jelikož si možná budu trošku stěžovat, ale budu se snažit co nejméně.
Včera jsem přešla svou první krizi, co se hubnutí týče a musím říct, že to nebylo vážně nic moc.


Hubnout jsem začala pokud správně počítám, v dubnu. Za tu celou dobu nepřišla žádná větší krize, kdy bych to chtěla vzdát. Pokaždé, když se něco podobného blížilo, moje kroky zamířily k počítači a prohlížela jsem motivační fotky slečen s vypracovanou postavou. To mě vždycky nakoplo znovu do pozitivní nálady a k novému odhodlání.
Bohužel, jednou musela přijít krize, kdy ani toto stačit nebude :D.

Tenhle víkend jsem dokonale pokazila. Ano, pořád souhlasím s cheat dayem, ale mně se zdá, že ho mám častěji a častěji a tohle musí skončit. Když to vezmu kolem a kolem, špatná vlastně byla jenom celá neděle a sobotní noc, což není úplně tak hrozné, jako kdyby toto probíhalo celý týden. Už v sobotu večer jsem cítila, že není vše tak, jak má být. Ještě jsem stihla zveřejnit článek na blogu a šlo se ven, opět popíjet na akci. Dobře, pivo jsem pila vždy a nikdy to nevadilo, kompenzovalo se to dobrou stravou a pohybem. Ale... v sobotu jsem byla opravdu protivná, na svoje kamarády a prostě tak nějak na všechny okolo. Dostavil se pocit, že se mi nedaří tak, jak by mělo a že nejde vše podle mých představ, což je docela zajímavé, protože jsem snad nikdy takový pocit ze sebe neměla nebo možná jenom chvilinku.
Popíjelo se pivo a jak už je známo, po pivu bývá hlad a já ho dostala takový, že jsem chtěla sníst i svého přítele a všechny okolo :D. Docela jsem se ale držela.


Po nějaké době se naše skupinka přemisťovala na diskotéku. Aby bylo jasno, nemám diskotéky moc ráda. Mám jiný hudební vkus a celkově mi ty lidi z diskoték většinou nesedí. Tím samozřejmě nechci říct, že mám něco proti lidem, co poslouchají něco jiného, to vůbec ne, jenom mi přijde, že taková ta moje "rocková" srdeční záležitost je na tom, co se společenskosti týče, lépe. Víte, v životě jsem nezažila na žádném rockovém festivalu nebo v rockové hospodě, aby se tam někdo popral, pohádal a nebo cokoliv jiného špatného. Pokaždé když jsem ale na diskotéce, mám pocit, že se to každou chvíli popere.

Dobře, sedíme tedy na diskotéce a já se snažím aklimatizovat. Nemám chuť na pivo, tak mi přítel donese jahodový džus a proto, že mi je to blbý odmítnout, přijímám. Koukala jsem okolo a uviděla naprostou nádhernou holčinu. Krásná postava a hlavně měla hrozně hezky vypracovaný zadek. Nechci, abych zněla jako nějaký šmírák, ale určitě nejsem sama, co si někdy nějaké lidi prohlíží a hodnotí, jak vypadá. Ta holka byla opravdu moc hezká. Jenomže moje nálada byla opravdu hodně negativně naladěná a docela se teď za sebe stydím, jak moc jsem záviděla, přitom tyhle lidi nemám ráda, co jenom závidí a ze závisti tvrdí, že ten či onen člověk je ošklivý. Byla jsem opravdu naštvaná, opět tu byl pocit toho, že jsem ještě nic nedokázala a že jde vše nějak pomalu. Tak jsem sebrala a šla si koupit kebab, asi abych se jó utvrdila v myšlence, že mi to hubnutí nejde. Asi jsem to chvíli vzdala, bylo mi to jedno. Někde uvnitř mě byl ale ještě nějaký hlásek, takže můj výběr směřoval k tomu nejmenšímu kebabu, co tam byl. Ale i tak, hrozný.

Dobře, "spokojeně" najezená jsem se odebrala zpět na diskotéku. Parket byl plný, hodně se tancovalo. Já tancovat neumím (pokud v sobě nemám víc jak 2 piva), takže mě málokdo donutí někdy jít tancovat. Tentokrát bylo docela štěstí, že tam nikdo z naší party nebyl. Během několika sekund byl celý parket na zemi. Nějací Ukrajinci tam spustili docela pořádnou melu. Já tyhle rvačky nemám ráda, vždycky se mi z toho udělá zle a celá strnu. Přítel si stoupl a šel se podívat, čímž asi vytočil další lidi, takže se přibližovali k němu. Jak už jsem psala, nemám ráda rvačky a odcházím, když se jedná o lidi, co neznám. Jakmile jde ale o lidi, co znám, mám v sobě obrovský obranářský pud, zloba ve mně vystoupá na maximum a začnu se třást. Né strachy, ale vzteky. Většinou mám černo před očima a bráním toho člověka, i kdyby na mě mělo být milion lidí a já sama. Sama jsem zkrátka takový "rváč", pokud jde o kamarády a je mi jedno, že jsem holka a moc bych tohle dělat neměla, ale už taková prostě jsem a vždy vyletím jako čertík z krabičky. Tentokrát z toho naštěstí sešlo, než jsem se stačila zvednout, vyhazovač je vyprovodil ven. Nemám tuhle atmosféru ráda, byla jsem naštvaná snad ješttě víc. Chtělo se mi domů, nechtělo se mi však zvednout a jít před diskotéku, když mi bylo jasné, že si tam ještě určitě vyřizují účty a já nechtěla, aby se někdo od nás do něčeho zapletl.
fighting gif

Posedělo se tedy ještě hodinku a vyrazili jsme domů. Špatně se mi spalo, ten kebab mi vůbec na noc nesedl, hrozně moc jsem si odvykla jíst takhle pozdě v noci. Ráno jsem přítele zdvořile poslala domů, protože moje nálada se stále nezvedala a já nechtěla, aby tu moji náladu odnášel on.
Sedla jsem k pc a pouštěla si filmy. Padla na mě taky únava, protože jsem se málo vyspala. Nakonec to skončilo tak, že jsem probrečela celý den, ani nevím proč. Zase tu byl ten pocit, že je vlastně všechno úplně na nic, že nikdy nebudu vypadat tak, jak chci a že jde vše vniveč.
Takže to skončilo tak, že jsem si dala pár kousků čokolády (kterou mimochodem normálně nejím, nemám ráda sladké a vždy si dám něco sladkého jednou do měsíce) a ještě jsem si dala těstoviny se špenátem a smetanou. No, krásně se mi to prasilo, tohle tady nebylo vážně dlouho, jak říkám, naposledy někde v dubnu. Těstoviny a čokoláda nebylo určitě to jediné, pořád jsem chodila a něco ujídala, raději ani nechci pomyslet, co všechno. A pohyb? Hahaha. Ten neproběhl vůbec, ledastak z postele k počítači a od počítače zpátky do postele.

homer simpson the simpsons food pizza eating
Celý den byl opravdu na nic. Pak jsem si uvědomila, že mám vlastně těsně před "svými dny", takže se mi moje chování trošku vyjasnilo, i když se mi tohle nikdy nestávalo ani předtím, tohle byla asi nějaká vyjímečná situace, jinak si to neumím vysvětlit.
Trochu se mi nálada ke konci dne uklidnila, tak jsem si pustila můj nejoblíbenější film, Ďábel nosí Pradu a nálada byla lepší a lepší. Pak jsem opět sedla k pc a začala si prohlížet motivaci. Najednou jsem se začala smát, protože mě ta špatná nálada okamžitě přešla a nahradila se novou odhodlaností a novou energií. Řekla jsem si, že jsem vlastně dokázala docela dost a že nemůžu čekat, že budu vypadat hned nádherně a to bylo moje heslo po celou dobu mojí cesty, je mi jasné, že mně potrvá dlouho, než budu se sebou spokojená, nevím proč, ale na chvíli jsem na tohle heslo opomněla.

Od dubna jsem ušla už nějaký kus cesty, podařilo se mi viditelně zhubnout, všichni mě chválí a všichni si všímají. Dřív jsem vůbec nejedla a teď, když jím často, jde to nádherně dolů. Doma mám prostředky, na kterých mohu cvičit. Mám doma rotoped a běžecký pás a můj nejoblíbenější prostor doma; můj pokoj, kde cvičím s Jillian. Uvědomila jsem si, že mám vlastně docela štěstí, že tohle doma mám. Mám za sebou už takových 35% cesty, řekla bych a nechci znovu začínat od nuly jen proto, že se mi zrovna něco nelíbilo nebo mi to zkazila nálada, to vůbec ne.

Náladu mi také asi zkazil fakt, že za pár dní začíná škola a já zase začínám chytat záchvaty paniky, co a jak bude. Nikdy s tím u mě problém nebyl, bohužel od nástupu na střední, kde to bylo jako na vojně, se mi tohle děje. Strach úplně ze všeho, i z maličkostí. Bojím se, jak budu mít čas na cvičení a jak budu jíst, jeden den budu muset být na intru kvůli praxi. Bojím se, že to tam bude stejné, jako na té první škole. Pořád doufám, že to tak nebude, protože jestli ano, tak nevím, jestli to zvládnu. Je to docela paradox, jsem studijní typ a jedna pitomá škola ze mě dokázala udělat uzlíček nervů jenom svým chováním :D. Věřím, že to bude lepší!
O tomto tématu bych se však raději pobavila v dalším článku Na kávičku, bylo by to na dýl, takže to nechám na jindy, kdy vysvětlím, co a jak bylo :).

Dnes tady sedím, je mi dobře a cítím se nabitá novou energií. Tenhle víkend se bohužel stal, už ho zpět nevrátím. Ano, lituji toho, ale nedá se nic dělat, jednou tohle přijít muselo a docela mě překvapuje, že po dlouhé době. Jsem moc ráda, že moje krize trvala jenom den a půl a dokázala jsem se z ní dostat celkem rychle.

Poprvé v životě se mé já k něčemu opravdu upnulo a já to nechci vzdát. Když se na sebe podívám, pořád je moje tělo mírně oplácané, pořád někdo může říct, že mám semtam špíček. Ale vidím, jaký pokorok jsem udělala. Vypadám mnohem lépe, než před pár měsíci a myslím, že na sebe mohu být pyšná, i když, jak říkám, je to teprve kolem 35% cesty. Mým cílem není být vypracovaná a namakaná, ale chci být krásně zpevněná, štíhlounká a hlavně si chci vypracovat zadek, na ten se upínám nejvíce a maličko vypracovat břicho. Chci být se sebou spokojená, což zatím úplně nejsem, ale zlepšuje se to víc a víc.
Jednoho dne asi půjdu také na modelaci prsou, jelikož z těch mám mindrák už od svých 14 let, nikdy se mi svoje prsa nelíbily a nikdy už asi nebudou a já se chci ve svém těle cítit dobře. Nejde mi o to, abych se líbila ostatním, ale chci být spokojená sama se sebou a myslím, že na tom není nic špatného se o tomto tématu bavit. Je to však ještě ve hvězdách :).

Až začne škola, chtěla bych si udělat nějaký rozvrh, jak to budu míst s jídlem a s pohybem. Ráda bych střídala cvičení s Jill s rotopedem, běžeckým pásem a jiným cvičením. Což znamená, že jeden týden bych si naplánovala třeba jeden den volna a jeden den cheat day, mezi tím rozepsat v jednotlivých dnech cvičení a další týden třeba dva dny volno bez cheat daye a zase rozplánovat cvičení. Jelikož nevím, jak dlouho budu určité dny ve škole, musím počkat, až budu vědět více. Každopádně mně ten rozvrh určitě pomůže a budu mít nějaký plánek, co a jak.

Jsem ráda, že moje krize ustala brzo. Každý někdy uklouzne, pak je ale důležité dostat se zpátky. Proto doufám, že to nezvdáte, když se něco takového stane i vám. Někomu možná může přijít jako blbost, že tady tohle píšu, já se však musela vypsat ze svých pocitů. Jsem moc ráda, že tenhle blog mám, kde se mohu vypsat a sledovat další lidi, co se snaží o to stejné, co já. Zdravě, s pohybem♥.
Základ je jídlo, každopádně :).
Teď si vařím lososa s batáty, po té se chystám na houby a potom budu cvičit s Jill ♥. Znovu chci začít 2. týden, protože jsem ho flákala, takže pořádně :).

TAK, MŮŽEME JET DÁL! ♥ :D



 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 viv-is-on-a-diet viv-is-on-a-diet | 29. srpna 2016 v 18:14 | Reagovat

Taky rajčata moc nemusím, ale snažím se dělat recepty i s nimi, třeba si k nim najdu cestu :-)

Já na lidi čumím pořád a hodnotím. To mi přijde normální :-D

Co se týče krizí, tak těch jsem měla spoustu. Někdy je to fakt těžké. Není to jenom hubnutím, ale dalšími věcmi v životě. Jsem ráda, že tě to tak rychle přešlo :-)

Asi tak, musím tam dát víc nějaké „normální“ mouky, jinak se to nedá :-)

2 K. K. | Web | 29. srpna 2016 v 22:43 | Reagovat

Ta krize jednou přijde. Taky to tak občas mám. Jsem ráda, že to ale přešlo. :)
Jinak já na lidi koukám pořád. :D A hodnotím taky. :D :D
Ze školy mám taky depky. Už se to blíží. :(

3 Effy Effy | Web | 30. srpna 2016 v 0:57 | Reagovat

Naprosto jsi vystihla mý pocity, když to s jídlem začnu kazit :D. Myslím, že každej to prožívá stejně. Jednou je člověk dole a jednou zas nahoře. Hlavní je, že už jsi zas "zpátky" :D :). Nechtěla bys spřátelit? :)

4 Jajinka Jajinka | Web | 30. srpna 2016 v 12:20 | Reagovat

To s diskotékama a zkušeností z rockových koncertů máme stejně. Oni jsou rockeři a metalisti v podstatě strašně klidný lidi :) Jinak co se jídla týče - chápu tě, s tímhle se potkáme asi každý během té cesty, ale je super, že už jsi se zase našla a víš, že jsi dobrá, že se skvěle držíš a nehubneš jen tak ;-) A ta pěkná holka na diskotéce? To jsi viděla své budoucí já!! :D :)

5 Ai Ai | Web | 30. srpna 2016 v 23:26 | Reagovat

Prekvapilo ma, ako rýchlo si sa zo svojej krízy dostala, ja sa z tých mojich vyhrabávam aj pár dní. :o :D Držím ti palčeky, nech ti táto nová motivácia vydrží! :)

6 MILKONAIRE MILKONAIRE | Web | 31. srpna 2016 v 1:35 | Reagovat

Hlavně, že si zajela zase do stálých kolejích a věř mi, že když si dva dny dáš těstoviny se smetanou, necvičíš a popíjíš pivo, tak se nic nestane, nejhorší je na hubnutí to, že je to dlouhodobá záležitost a tobě to jde skvěle. :)

7 born-fit born-fit | Web | 31. srpna 2016 v 12:45 | Reagovat

Ja som bola v pondelok oslavovať a tiež som co to popila a na vecer som si dala pizzu a vobec mi nesadla na druhy den mi bolo zle bola som zo seba zhnusena ze preco som to tak spravila:/ taketo krizi este pridu ale nesmies sa vzdavat kazdy obcas vybocime mimo nasej cesticky :)

8 Anna Anna | 31. srpna 2016 v 13:29 | Reagovat

Ahoj, nemáte někdo radu, jak zhubnout přes stehna?

9 B. B. | E-mail | Web | 3. září 2016 v 13:29 | Reagovat

[8]: Ahoj, nejsem žádná odbornice, ale osvědčené je jíst zdravě, často, menší porce a dávat pozor na to, abys neměla dlouho hlad.
Potom asi určitě rychlá chůze, běh. Já ani jedno z toho moc neprovozuji, cvičím s Jillian a jde to také dolů a taky hodně pít určitě :).

10 Anna Anna | 3. září 2016 v 21:07 | Reagovat

[9]:

Mockrát děkuju!! O:)

11 Anna Anna | 3. září 2016 v 21:08 | Reagovat

[9]: Vždycky jsem si myslela, že hlad je řešení, nevím proč :D Vážně děkuju za radu, moc jsi mi pomohla! :)

12 B. B. | Web | 3. září 2016 v 21:20 | Reagovat

[11]: Vůbec není zač, hlad je řešením pouze dočasně, navíc je to hodně nezdravé, potom se jednou víc najíš a přibereš 20krát tolik, určitě je lepší jíst 4krát - 6krát denně měnší porce a uvidíš, jak se to začne po čase hýbat dolů :). Hlavně stačí 3krát týdně půl hodinky pohybu :). Kdybys nejedla, tělo dostane strach, že nedostane najíst a každý kousek, co bys snědla, by si tělo ukládalo a takhle bude mít dostatečný příjem a nebude si ukládat na horší časy :))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama