Na kávičku#2 - Noční děsy

1. srpna 2016 v 14:54 | B. |  Na kávičku


Pojďme si chvíli odpočinout od všech těch věcí kolem hubnutí. Mám tady slíbené téma, které Vás některé zajímalo. Tím tématem jsou moje noční můry, které mě provázejí celým mým životem. Článek bude docela dlouhý, takže pochopím, když se to nebude nikomu chtít číst, ale některé to zajímalo.
První článek v této rubrice se hubnutí týká, najdete →zde
A teď už pojďte na moment nahlédnout do mé hlavy :).



Je slunečný den a já sedím ve svém pokoji na posteli. Vím, že se něco děje, všude okolo mě je křik. Slyším výkřiky lidí, slyším ale i výkřiky příliš hlasité a hluboké na to, aby je nějaký normální člověk vyprodukoval. Něco se chystá, prostě to vím. Vstanu a jdu se podívat do kuchyně za rodiči, chci se zeptat, co se to vlastně děje. Mamka se na mě podívá a sdělí mi, že se nyní odehrává velký souboj (bohužel si nepamatuji už jaký) mezi lidmi a lidmi, kteří do tohoto světa nepatří (orkové). Zeptám se, co tenhle souboj obnáší. Rodiče mi odpoví, že ten, kdo vyhraje, bude vládnout světu. Na to se ozve z ulice kvantum právě těch nepřirozených hlasů a já vím, že vyhráli orkové. Tuhne mi krev v žilách, když do místnosti vstoupí velký ork. Má dlouhé tesáky, nazelenalou kůži, velký jako hora. Nechce mi ale nijak ublížit, vlastně se za pár sekund přátelíme a on mi slíbí, že mě ochrání. Najednou se spolu ocitneme někde v lese. Jsme na kopci, hodně prudkém kopci, všude kolem nás jsou stromy a před námi se tyčí menší balvan. Nakoukneme za balvan a já s hrůzou zjistím, že kolem nás je spousta tygrů a lvů, jejich oči se nám vpalují do hrudi. Ork mi řekne, že mám zůstat v klidu, nehýbat se, dělat sochu. Cítím nehorázný strach, tuším, že brzo zemřu. Jeden lev se proti mě rozeběhne, avšak zábleskem sekundy se ocitnu v nějaké malé místnosti, nejspíše výtah. Tak nějak vím, že musím dělat sochu i nadále. Kolem mě jsou lidi, ale jsou zvláštní, jejich obličej je šedivý se spoustou boláků. Vím, že kdybych se začala hýbat, zakousnou se mi do krku. Ork, který mě ochraňoval je pryč. Najednou se ocitnu u nás ve městě. Všude vládne chaos. Město je plné normálních lidí, orků a právě těch degenerovaných s šedivým obličejem. Musím si dávat pozor na krk, aby mě nikdo nekousl. Dívám se na ostatní a zjišťuji, že pokud degenerovanému člověku trhnete hlavou ze strany na stranu, stane se z něj opět normální člověk. Otočím se a s hrůzou zjišťuji, že se na mě vrhají všichni ti lidé s šedivým obličejem. Ze snu mě probudí můj hlasitý výkřik.

Tak toto je prosím jeden z mých fantasy snů, mívám je ale málokdy a považuji je ještě za hodně mírné. Tenhle sen se mi zdál tento týden ze soboty na neděli. Ze snu mě většinou vždy probudí svůj vlastní výkřik, takže tím většinou bohužel všechny vzbudím.
Asi to některým, kteří viděli film Warcraft, něco připomene. Ano, také bych řekla, že se mi v hlavě přehrály nějaké prvky tohoto filmu, zvláštností však na tom je, že film jsem viděla naposledy v kině, což už je asi měsíc a půl zpátky. Víte, málokdy se mi stane, že se mi ve snu objeví něco, co se kolem mě děje v nejbližší době. Proto když si jdu lehnout, nikdy nevím, o čem se mi bude zdát.
Abych řekla pravdu, nepamatuji se, odkdy mě tyhle problémy se sny trápí. Myslím, že už je mám prostě od malička. Od malička také hlasitě křičím ze spaní a také měním různě polohy. Polohy v tom smyslu, že se probudím třeba v sedě nebo zlomená v pase a opřená o kolena :D.
Sny si většinou pamatuji do detailů. Pamatuji si i sny z dětství, dovolte mi Vám tu jeden představit, myslím, že se mi zdál, když mi bylo asi 5 nebo 6 let.

Sedím na zahradě se svojí kamarádkou ze školy a se svým bratrem. Venku je hezky, nikde ani obláček, ani náznak toho, že by mělo začít každou chvíli pršet. Sedíme na houpačkách a houpeme se. Najednou se zatáhne, je skoro tma. Bratr s kamarádkou začnou utíkat do domu. Já však nemůžu, mám nohy jako z olova, jako bych je tahala z bažiny. Podívám se na oblohu a z oblohy začnou padat krvavé velké zuby. Je jich hromada, bratr s kamarádkou jsou již schovaní, na mě však dále padají zuby. Podívám se směrem k vratům. Ve vratech stojí zvláštní stín. Má tvar postavy, ale má neuvěřitelně dlouhé prsty. Trhanými pohyby se ke mně začne přibližovat. Připomíná mi to animovaný film, postava se nepohybuje plynule, ale velmi trhaně. Snažím se utíkat, nohy mě však neposlouchají. Tohle je konec.
Ze snu mě opět probudí výkřik.

Tak toto je příklad snu, který se mi kdysi dávno zdál. Pamatuji si ho živě doteď. Jistě jste si všimli, že ve snu nemohu utíkat. S tím se ve snu setkávám neustále, nikdy se mi nestalo, že bych ve snu mohla utíkat rychle, nikdy. Nikdy mi ve snu nejde utíkat a přijde mi, že je tahám z bláta a nebo se pro změnu nemůžu hýbat vůbec. Fuj, hrozně nepříjemný pocit.
Přemýšlela jsem, proč se mi takovéhle sny zdají. Prvním faktorem je podle mě dům, ve kterém žijeme. Děly se tu a stále dějí divné věci, to si však nechám pro další díl této rubriky. Druhým faktorem je ,,menší trauma", či jak to jinak nazvat. Když mi bylo asi 7 let, koukala jsem se večer na televizi. V televizi začal běžet dokument o konci světa, jak může svět zaniknout a tak. Byla jsem malá, takže jsem do té doby neměla vůbec tušení, že něco takového může nastat. Koukala jsem na to jako přimražená, po dokumentu jsem se klepala ještě dva dny a čekala jsem, kdy na mě něco z nebe spadne, či kdy mě zavalí nějaká vlna. Vím, že jsem se strašně bála, byla jsem strašně vyděšená. Ale špatné sny se mi zdály už před tím, takže to považuji spíše za podpůrný faktor. Od té doby se mi zdají sny o živelných katastrofách. Nikdy v životě se mi ale nezdálo o ohni. Většinou to jsou tornáda a obrovské vlny nebo zemětřesení. Popíšu Vám jeden takový sen, jak probíhá.

Sedíme s rodiči doma v pokoji a koukáme na zprávy. Venku je bouřka a silný vítr, stromy jsou skoro ohnuté k zemi. Ve zprávách zazní jedna informace a sice, že se po celém území ČR tvoří tornáda. Začnu ve snu šílet, běhám jako pomatená. Řeknu tátovi, že musíme odjet, on však na to reaguje pouhým mávnutím ruky a ujistí mě, že tady nic takového nehrozí. Za pár sekund se podívám z okna a vidím, že se k nám blíží tři velká tornáda. Táta zůstává stále v klidu. Jdu do pokoje a s hrůzou pozoruji, že uprostřed mého pokoje se začíná utvářet veliký vír. Najednou se octnu v autě a my ujíždíme. Tornáda jsou nám v patách a já si vzpomenu, že jsme zapomněli doma naše zvířata. Vracím se do domu. Najednou se udělá okolo tma, podívám se ven a vidím, jak z nebe padá velký meteorit. Tak to je konec, pomyslím si.
Opět výkřik ze spaní.

Tak tenhle sen, co se živelných katastrof týče, byl ještě docela v pohodě. Vybrala jsem tento, protože si ho pamatuji do detailů a nechtěla bych vybrat nějaký, který bych si musela přibarvit. Nejhorší na tom všem je, jaký ohromný strach v tom snu cítím. Ve snu vždycky tápu, jestli je to realita či nikoliv. Málokdy dospěju k tomu, že se mi to jenom zdá. Když se mi tohle povede, většinou si sen užívám podle svého. Málokdy se tak ale stane, takže vštšinou dospěju k tomu, že sen je realita. Ten strach je potom neskutečný.
Špatné také je, že ve snu dokážu cítit i bolest či dušení. Nemohu si vybavit žádný sen s bolestí do detailů, pamatuji si však jeden, kdy mě někdo prostřelil plíci. V tom snu mě to hrozivě bolelo a nemohla jsem dýchat. Fuj, ani na to nechci pomyslet.

Chtěla bych se Vás zeptat, zda-li se Vám ve snu stává, že máte šílený záchvat breku? Ano, brečela jsem hodněkrát hrozně moc, až jsem nemohla dýchat, ale ve snu jsem schopná vyprodukovat úplně ,,jinou formu" breku, nevím jak to nazvat. Je to opravdu hodně nepříjemný pocit, neskutečná psychická bolest, nemůžete se nadechnout, prostě ohromný záchvat. Už jsem zažila v reálném životě záchvat breku nespočetkrát, ale ve snu je to 100krát intenzivnější. Zajímalo by mě, zda-li jsem jediná, to samé s tou bolestí a vlastně se vším.

Další téma, co se mi hodně zdá, je cestování časem. Tyhle sny mám docela i ráda, jelikož většinou nejsou tolik brutální, jako většina. Ani Vám ty brutální raději moc psát ani nechci, protože bych se mohla setkat s velkým nepochopením. Tady příklad snu cestování v čase, zdálo se mi to tak 2 roky zpět.

Jsem na autobusovém nádraží. Vypadá to tady jinak, jenom louka, ale jsem si jistá, že to nádraží je. Musím jít domů, chci vidět rodiče. Jdu ulicí a všímám si, že lidé jsou oblečeni jinak. Elegantně s kloboučky, dámy dlouhé sukně a paraplíčko. Divně na mě pokukují, já si jich však nevšímám. Dojdu domů. Dům je divný, je hodně zanedbaný a zahrada je zarostlá. Vejdu do domu. Místnosti jsou poskládány úplně stejně, nic v nich však kromě sena není. S hrůzou hledám rodiče, narazím však na nějakého člověka v roztrhané košili. Zeptám se ho, co se to děje. On si však zaťuká na čelo a řekne, že je rok 1800 a že tu nikdo takový nebydlí. Zašátrám v kapse a najdu tam zvláštní kapesní hodinky. Začnu otáčet ručičkou a octnu se opět v jiném roce. Tohle se opakuje ještě několikrát.

Konec snu si bohužel nepamatuji a nechci si konec vymýšlet. Hodněkrát se mi také stalo, že jsem ve snu potkala někoho, koho vůbec neznám. Přesto k té osobě po probuzení cítím zvláštní přízeň a mám chuť toho člověka znovu vidět, jako když je to někdo hodně blízký, přitom ho vůbec neznám. Je to zvláštní pocit, jak když Vám někdo chybí.
Říkáte si asi, že moje sny jsou ještě v pohodě, podle toho, co tu popisuji. To proto, že Vám tu nechci představovat úplně ty nejbrutálnější sny. Někdy je ani sama nechápu, vždy kolem mě spousta krve a většinou hraje hlavní roli nůž.
Zvláštní je, že když jsem na tom psychicky špatně, většinou se mi zdají sny i docela hezké, asi abych měla ten život o něco lepší. Když je ale šťastné období, jsou sny horší a horší. Nejvíc nenávidím sny se zvířaty, právě s tygry a lvy, v tom snu mám vždy nehorázný strach, že mě sežerou, roztrhají a že já ucítím tu hroznou bolest.
Měla jsem hodně blogů a na každý jsem si denně zapisovala, co se mi zdálo. Nějaké sny Vám sem z blogu překopíruji, ať se podíváte. Jsou napsány za čerstva, takže jsem tam nic nedomýšlela.
Prosím, omluvte styl psaní, co bude použit, protože tyhle sny jsem si zapisovala, když mi bylo asi tak 10 nebo 12 a moc jsem té gramatice nedala :). Nechci to přepisovat :). Vybrala jsem 2 sny.

Dneska se mi zdál vážně zase úplně nemožnej sen. Zdálo se mi, že se koukám na televizi, a najednou tam naskočej televizní noviny. Ta moderátorka řekla, že se blíží konec světa, protože se odlomil veliký kus měsíce, a teď míří k nám. Je to prý velký kus kamene. Pak ta moderátorka řekla, že když se v noci budeme koukat na měsíc, tak uvidíme takovou velkou černou tečku, a to je ten kámen. Já jako idiot(v tom snu), sem šla k oknu a koukla jsem se. Fakt to bylo vidět, a já sem měla zase nerva, za jak dlouho to doletí. Ta moderátorka řekla, že to doletí za 3 dny. Pak přišla moje máma a řekla, proč ten kámen prostě nějak neodstřelej =-DD. Dál se mi zdálo, že ten meteor dopadnul, a začaly ty velký vlny tsunamy. Nějak sem se v tom snu loučila s rodinou, no prostě dementní sen. Pak se přez Nás ty vlny valily, jenže mi sme se na nich houpali, takže to všichni přežili, akorát, že celá zem byla pod vodou, takže bysme to stejně dlouho si nepřežili

Zdálo se mi, že sem po těžké operaci hlavy, protože mi do ní někdo vystřelil pistolí. Pak se mi zdálo, že sem přišla do školy, a byly tam úplně jiní učitelé, a nový žáci... Hned sem se s nima skamarádila. Oni na mě dávali velký pozor, kvůli té operaci. Pak, že sem si měla zahrát se Shinem z Cinema Bizarre, v nějaké divadelní hře ve škole. Dál se mi zdálo, že v den té hry jsem zaspala, takže jsem rychle utíkala do školy to s ním odehrát. Když sem tam přiběhla, bylo už pozdě. Přidělili mu náhradnici. Takže jsem šla celá ubrečená zpátky. Pak se mi zdálo, že jsme jeli s rodiči někam do Chorvatska. Ale v Chorvatsku to vypadalo hodně divně. Byla to taková vesnice, a les s pěšinou, vedle té pěšiny vodopád. Podél té pešince v lese, byl pohřeb. Nás tam někdo poprosil, ať jeden hrob zalijeme, takže jsme vzali konev a začali zalévat. Najednou se rozhlásilo, že někdo do toho vodopádu spadl, a už nevyplaval. Nakonec, když jsme měli odjet, tak sme hrozně spěchali, a chtěli jsme to vzít přez ten Vodopád. Já tam spadla. Najednou mě prostě střelil někdo do dlaně, a já jí pak měla úplně fialovou. Dál už si nic nepamatuju. Jen je divné, že když sem se ráno probudila, tak mi táta řekl:,,Dneska se mi zdál debilní sen, že mi operovali hlavu a ruku..." To samé, se zdálo mě!

Když o tom někdy rodičům vyprávím, moc mi nevěří a myslí si, že si trochu domýšlím. Nikdy si fakt nic nedomýšlím. Jedno období jsem toho měla dost, tak jsem si zašla za jednou paní na Kineziologii. Myslela jsem, že mi to pomůže. Po hodině sezení jsem musela uznat, že ta paní ví, o čem mluví, věděla i věci, co jsem jí neřekla. Pak mi oznámila, že se mi stalo něco v 10 měsích. Doteď však vůbec nevím co. Prý to ovlivnilo právě tuto stránku mé osobnosti. Paní se mi snažila dostat do hlavy, většinou to má v lidech vyvolat nějaké obrazy, co potom vidí, já však neviděla nic, vůbec to na mě nefunguje. Asi nějaká tvrdá obranná schránka :D.
To mi připomíná, že bratr měl před pár lety přítelkyni, která uměla zvláštní věci. Lhala bych, kdybych Vám řekla, že vím, co to bylo. Myslím, že to bylo něco jako vytahování čaker z člověka. Nicméně princip byl v tom, že si člověka postavila ke zdi, začala nad ním luskat prsty a třít o sebe dlaněmi, člověk upadne do bezvědomí a ona začne tahat za "neviditelný" provaz, člověk pomalu vztyčuje ruce nad hlavu. Pak luskne a člověk se probere. Na všechny okolo mě to fungovalo, nikdo si po probuzení nepamatoval nic. Kromě mě. Na mě to prostě nefungovalo, ani jsem neupadla do bezvědomí, takže nevím.
Upřímně, spím už nějakou dobu s rozsvíceným světlem. Mývám totiž někdy spánkovou paralýzu a pokud se probudím ve tmě, mám nehorázný strach. Něco o spánkové paralýze dám níže ve formě videa, pokud Vás to bude zajímat. Nikdy se mi nestane, že bych usnula do 10 minut, moje usínání trvá kolem dvou hodin, neusnu, ani když jsem k smrti unavená, prostě to nejde. Mám hlavně strach usínat sama, nejspíše za to může ten dům.
Taky mi dlouho trvá, než se někdy ze sna vzpamatuji, někdy i celý den.

A co ty brutální sny? Nechci moc popisovat, každopádně mohu dát příklad, že se mi zdálo, že mi někdo lžící vydlabal celou pánev a pak se do mě dával led s pitím.
Jeden takový brutálnější Vám sem napíšu.

Je krásný den a jsem na procházce. Najednou mou pozornost přiláká postava ležící na zemi. Jdu blíž a zjišťuji, že je to mrtvola ženy, pořezaná a zohavená. Leknu se. Za mnou jde ale dívka, která se přizná, že tu ženu zabila. Daruje mi její šaty, které jsou ještě celé od krve a já si je na sebe musím vzít. Řekne mi, že chce spáchat sebevraždu. Očekává, že půjdu s ní, že se zabiju taky. Odmítám a utíkám domů. Najednou cítím, že mám něco na zádech. Je to batoh. Otevřu a na mě se vysipe krvavý obsah. Batoh obsahuje vnitřnosti té ženy.

Tohle je jen příklad, zdají se mi i horší.
Zajímalo by mě, zda jsem blázen jen já, nebo se tu najde ještě někdo takový? O našem domě budu psát až v dalším článku :).
Doufám, že jste se nenudili. Snad Vám nepřipadám, jako psychopat :D.




SHRNUTÍ
#Křikzespaní
- Ano, křičím hodně často, někdy i několikrát za noc. Téměř pokaždé mě můj křik vzbudí a všechny okolo samozřejmě také.

#Divnépolohy
- Někdy se prostě probudím v sedě, na zemi a nebo zlomená v pase na svých kolenech. Není se čemu divit, že mě potom bolí záda.

#Spánkováparalýza
- Ano, i ta mě někdy potká. O spánkové paralýze video níže.

#Nadpozemskýsmutek
- Ve snech zažívám takové záchvaty pláče, které jsem v reálném životě nikdy nevyprodukovala. Je to velmi intenzivní a nepopsatelný pocit.

#Pocitbolesti
- Ano, cítím ve snech bolest, hrozně moc to prožívám.

#Uvědoměnísi
- Někdy mi trvá i celý den, než se ze sna vzpamatuji a někdy mi bývá hodně špatně. Málokdy si umím sen sama řídit, zkrátka si většinou myslím, že sen je realita.

#Neznáméosoby
- Ve snu vídám neznámé osoby. Po probuzení mám pocit, že je znám a bolí mě srdce, jako kdybych o tu osobu přišla a chci ji znovu vidět. Nikdy ale ve snu po druhé není.


Najde se tu taky někdo takový? Docela by mě to zajímalo. Chci si nechat vytetovat lapač snů, myslím, že se to bude docela na mě vyjímat :D.
Lépe se o tomto tématu hovoří, než píše, někdy možná natočím video :).


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Jess Jess | Web | 1. srpna 2016 v 15:51 | Reagovat

Článek jsem si přečetla celý bez dechu, no panečku, to muselo být něco opravdu strašného, co se ti stalo. A v 10 měsících? To takhle malé dítě dokáže něco na celý život tak šíleně poznamenat? O_O Asi bych být tebou zkoušela ty terapie opakovaně, aby se ti povedlo vybavit si tu situaci a zbavit se toho. Zní to opravdu šíleně. :-( Mně se občas taky zdály trochu strašidelné sny, ale oproti tomu, co tu píšeš, to nic nebylo. Jinak taky občas usínám dlouho, ale ne každý den. U mně to ale nemá psychickou, ale fyzickou příčinu.
Asi bych být tebou chodila pravidelně za tou kinezioložkou, třeba ti to ještě pomůže.

2 B. B. | Web | 1. srpna 2016 v 21:32 | Reagovat

[1]: Já si myslím, že jsem se mohla třeba nějak omylem přidusit a nebo se prostě zrovna netrefila. Četla jsem, že dětem se může stát něco, co později vytěsní úplně z paměti a nepamatují si to :/.

3 Bella Bella | Web | 2. srpna 2016 v 13:12 | Reagovat

Taky mívám často noční můry, a pamatuju si je i z děctví. Probudim se třeba uprostřed noci hrozně vyděšená, nebo jendou i v sedě. Ale náměsíčná moc nejsem, jen divoký sny. No a přítel ten je naipak hodně náměsíčnej. Dokáže chodit po bytě se zbraní (takovou tyčí) a furd kouká na dveře. Což je taky dost děsivý. Ale poslední dobou jsem hoviděla jen ze spaní řídit auto :D

4 Jess Jess | Web | 2. srpna 2016 v 13:20 | Reagovat

[2]: Aha, ježiš, tak to by mě vůbec nenapadlo, já myslela jako že to byl nějaký zážitek typu žes viděla nějaké přepadení nebo tak něco. Ale kdyby to bylo, jak píšeš, tak nevím, co bys s tím mohla dělat, nebo i ta terapeutka.

5 Cherry Pie Cherry Pie | Web | 11. srpna 2016 v 16:07 | Reagovat

Uff, tak některé ty sny jsou docela brutalitka :D Já mívám úplně jiné sny :)

Ale jako malé se mi zdál sen, ve kterém se houpal oběšený starosta, víc si z něho nepamatuju, ale zdával se mi často a vždycky jsem se děsně bála o_O

Mimochodem, jak jsi psala, že občas potkáš ve snu lidi, které neznáš a tak, tak jsem jednou někde četla, že mozek si neumí vymyslet nové tváře a všechny tváře, které člověk vídá ve snu jsou ty, které už jsme někde viděli. Což mi přijde děsivé, protože nevím, jak bych reagovala, kdybych na ulici potkala nějakého psychopata ze svého snu o_O

Často se mi taky zdá, že se snažím utíkat, ale nemůžu. Taky se mi často zdá o padání.
Ale nejhorší z těchhle věcí pro mě je sen, ve kterém se roztočím a točím se rychleji a rychleji a vůbec se nemůžu zastavit, to je strašně brrrr :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama